LÁSKA...

L.Á.S.K.A
Patřím k nejzamilovanějším holkám, teda která holka se už bláznivě nezamilovala. 
Myslím to tak, že už od školky nebylo dne, kdy by se mi někdo nelíbil. Pořád, pořád, pořád.
Jeden přestal, hned na to byl tady někdo další. Ta fronta byla nekonečná. 
Dosud nevím proč, ale svou první lásku/přítele jsem potkala až v práci. A jsem za to vděčná. Ta zakomplexovaná holka, nespokojená se svými proporcemi a psem na kůži se rozhodla zabojovat. Nějakým zázrakem jsem se jednoho rána probudila a byla jsem zadaná.. lalalalaaaa :-) šťastná jako blecha a něco vám řeknu, za celou dobu nepadla narážka na můj vzhled, jen pochvala jak mi to sluší i po probděné noci a to chce přece slyšet každá holka. Já teda rozhodně. Nevím zda to bylo omámením z nového a z toho, že jsem měla hlavu v oblacích a neměla čas se stresovat, nebo tou zásobou krémů, co jsem na sebe nanášela. Pes zmizel. Ne úplně, ne nadlouho. Přesto mám toto období spojené s tím, že jsem konečně krásná. Ale bohužel, pořád velký stydlín abych to naplno ukázala. 
Když jsme se rozešli, nebudeme si nic nalhávat, byla jsem v prdeli, alkohol tekl proudem a pes skákal metr dvacet radostí, že se rozšířil kam se dalo. 
Tento vztah, leč krátký, mi přesto všechno dodal odvahy. Když mě měl rád ten o koho jsem tolik stála, proč by to nemělo vyjít i napodruhé. 
Světe div se, stalo se :-) Svou druhou lásku jsem potkala opět v práci. To víte, v knihkupectví to žije. 
S L. všechno nabralo rychlý spád, brzo si mě nastěhoval k sobě a to už různé věci nejdou zamaskovat, oblafnout. Všechny mé krémy se najednou objevily na L. pračce. Podlahu pokryl bílý poprašek. Vysavač se pro jistotu ani neodkládá a je vždy připraven k akci. 
Přítel bere vše statečně. Ze začátku měl i snahu něco si o mém psovi zjistit a absolvoval se mnou různé procedury, teď alespoň bere koště do ruky a zametá. A přitom se směje, že i kdyby nikdo ne, tak my určitě mít bílé Vánoce budeme, letos už druhé společné. 

Tohle slyšíte určitě pořád, pokud vás má rád, bude vás mít rád i s chybami a taková jaká jste. Ono je to klišé, ovšem něco na tom pravdy bude. 

Holci a kluci ničeho se nebojte :-) Váš partner vás bude mít rád i se psem pokud za něco stojí. A to může být i alergik, viď L. 

A jak vypadá váš vztah? Byla v něm někdy vaše nemoc překážkou? Nestyďte se, budu ráda za vaše zprávy. 

PES SE DRŽÍ SVÉHO PÁNA A NESKÁČE NA JINÉ LIDI

    Už si ani nepamatuju, kdy se ty červené flíčky objevily poprvé. Vzpomínám si, že mě šíleně kousala hlava a budila jsem se ze spánku na svrbení ve vlasech. Nejčastěji to dopadlo tak, že jsem si kůži ve vlasech škrábala až do krve. 
    Od mala jsem věděla, že tato nemoc existuje a nijak mi nevadila. Vlastně jo, a nebo ne. Vadil mi pohled lidí a jakým způsobem přistupovali k nemocným. Moje máma ji má taky. Snad od mého narození, možná i dříve. Každopádně ji těhotenství se mnou moc nepřidalo.
    Jako malá jsem chtěla chodit na koupaliště jako ostatní děti. A chtěla jsem tam i já chodit s mámou. Doposud se mnou chodila teta, mámina sestra. Ale proč by se mnou nemohla jít máma, když i jiné děti tam byli s rodiči. I já jsem chtěla ukázat jak se čvachtám ve vodě. Jak dokážu zadržet dech. Chtěla jsem vodní bitvu a všechno to vodní bláznění prožít s ní.
Pamatuju si, jak dlouho jsem ji musela přemlouvat až nakonec souhlasila, ale pod podmínkou, že půjdeme hned jak koupaliště otevře, dokud tam není moc lidí. Ha! Moc lidí, v tu dobu tam nebyla ani noha. Což mohlo být super, bazén celý pro sebe. Kdyby nepřišel plavčík a po pár minutách nevyzval mámu, aby do bazénu nechodila. Nebo se na to jenom ptal, co má za nemoc a jestli to není nakažlivé? Nechci kecat, každopádně to způsobilo, že už víc se mnou máma na koupaliště nešla. To byla má první negativní zkušenost. 
    Další se objevily, když jsem nastoupila do školy. Děcka se mi smála, že ze mě padá sníh. A křičela ,,Fuj, máš něco ve vlasech!"
    Fleky, co jsem postřehla se objevili v podpaží a na holeni. Dalo se to dobře maskovat, takže nemám pocit, že na toto by se objevily nějaké narážky.   
    Samozřejmě, jakmile se fleků začne objevovat víc a víc a nedají se tak dobře skrýt, začínáte ztrácet určitý komfort a je vám mezi lidma nepříjemně. A proč? Protože každý civí. No, možná ne každý, ale vy ten blbý pocit rozhodně máte. 😅 A to je kámen úrazu, vaše psychika na tom není moc dobře a to celou situaci jenom zhoršuje a dostáváte se do bludného kruhu. Stres nemoc zhoršuje, máte víc postižených míst, tím víc si myslíte, že vás každý pozoruje a z toho jste opět ve stresu a fleků se objevuje víc, a každý se dívá .....   
     TÍMTO VÁM VŠEM, CO MÁTE PSA CHCI ŘÍCT  - VYPRDNĚTE SE NA TO 😊😊
Jen ať se dívají, když nemají, co lepšího na práci. Koukají na vás buď malé děti, z těch si hlavu nedělejte, vím je to nepříjemné, sama jsem to mnohokrát zažila, dítě vám řekne, co mu v té hlavičce bloumá a ne vždy je to hezké. Ale je to jen nevědomostí a to samé jsou ostatní lidé, co tady to nikdy neviděli. Ruku na srdce, taky by jsme se otočili za dvouhlavým člověkem a taky by mu to nebylo zrovna pochuti. Všechno jsou to pohledy zkoumavé, plné nevědomí. Ty vás opravdu trápit nemusí a pokud i přesto trápí, přimluvte se k člověku a řekněte mu něco o té nemoci 😉 Ještě může být jeden případ, že se na vás bude dívat člověk, který taky takového psa vlastní a ten se pousměje, že v tom není sám. 
     TÍMTO CHCI ŘÍCT VŠEM, CO PSA NEMAJÍ, ALE RÁDI SE DÍVAJÍ - ANO, JE TO NEVZHLEDNÉ, ALE NEJSME PRAŠIVÍ A KLIDNĚ S NÁMA MŮŽETE MLUVIT A MŮŽEME SE SPOLU SMÁT, TANČIT, DRŽET ZA RUCE. PES SE DRŽÍ SVÉHO PÁNA A NESKÁČE NA JINÉ LIDI. 

P.S.: S mámou jezdíme na jedno skvělé koupaliště pravidelně už několik let a nikdo nás z vody nevyhání :-) Ale o tom zas příště... 

PROČ SE PSEM ?

Protože život s kožní nemocí nezní tak lákavě. Nebo jsem to taky mohla nazvat Život se snížkem. Ano, žiju v Praze a i když je léto a venku 30 °C, u nás doma sněží celoročně. 

Tak proč teda ten pes?! Protože jsem měla kreativního spolužáka Bazilu a ten měl mě a mou psoriáza rád. Psoriázu časem zkrátil na psa a pak se mě se zájmem ptal, jestli se máme se psem dobře a zda si ho může pohladit. 

Tak a teď jsme tu Já a Pes abychom vám ukázali náš obyčejný život - jednou dole, jednou nahoře. Zvolejte třikrát SLÁVA :-)